Sobota zalitá sluncem a teplem se opravdu vydařila. Scházíme se po poledni na Zelném trhu a zjišťujeme že žádné podium ani country neni. Pár zelinářů balí stánky a jeden s burčákem stále prodává. Přecházíme na Náměstí Svobody, i tam je mrtvo. Cestou vidíme několik borců co se zúčastnili akce Koulení kola z Lednice do Brna. Jeden běžec žene dřevěné kolo od kočáru a dva za ním jedou na kole - to je každoroční tradice navazující na starou pověst.  

Jednou (mělo to být 14. května 1635) se v hospodě v Lednici při víně sousedé vychvalovali, každý své řemeslo a svoji zručnost. Kolářský mistr Georg Birck nevěděl nic lepšího, než se vsadit, že v jednom dni, od slunce východu do slunce západu, porazí v lese strom, udělá z něho kolo a dokutálí ho až do (54 km vzdáleného) Brna. A vyhrál! Kolo před slunce západem dokutálel na Starou radnici, k purkmistrovi Gabrielu Schrammovi. Ten nakonec nechal kolo se jménem kolářského mistra vyrytým uprostřed pověsit v průchodu Staré radnice, kde visí dodnes.

Hned vedle Staré radnice je turistické informační centrum. A tam uvnitř nádvoří už držela místo Iveta. Kapela Rančeři hrála moc pěkně. Většina lidí zpívala, tleskala a všelijak se vrtěla. Dana donesla ze Zelňáku burčák. Sluníčko hřálo a mažoretky různého věku ukazovaly co umí. No prostě skvělý den. Tak skvělý že se nikomu nechtělo domů. Sedly jsme si s Irenkou na Zelňáku u divadla na kávu a něco na zub. Netrvalo dlouho a došla Věrka a Iveta. A zábava pokračovala dál.  Pomalu se setmělo. Svíčky na stole a lampy kolem, vytvořily nádhernou atmosféru vlahého podzimního večera.  Doufám že letos nebyl poslední .

Tak na tenhle výlet jsem se hrozně těšila. Zprávy od kamarádů a informace z netu dávaly tušit že je tam moc pěkně. Autem jsme dojeli do Skryjí. Od Penzionu pod kapličkou pokračujeme dál po červené. Chvíli ji nemůžeme najít ale aspoň jsme viděli nádherný statek - bývalá vodní pila. Jako bych se vrátila v čase o třicet let nazpět. Jdeme kolem usedlostí, slepice volně venku, ohrady se zvířaty, zemědělské stroje. Cesta dobře značená a počasí opět moc pěkné. Míjíme skautský tábor a bývalý mlýn, dnes Pension u Šafránků. Nádherně opravené budovy i okolí, radost pohledět. U odbočky na zříceninu hradu Košíkov jdou z lesa tři dámy, jedna celá v bílém a nesou v ruce houby. Netuší co to je a prý toho tam na cestě dál v lese je ještě spousta. Neví kde je Trenckova rokle. Trochu si povídáme. Nakonec spokojeně odchází po červené a já mám v batohu tři krásné křemenáče ... a nikdo mě nevyfotil. Taková škoda. A jdeme dál. Zřícenina hradu Vickov neni značená ale studánku Zelenou jsme našli hned. Trochu se osvěžíme. Cesta jde chvíli mezi poli, kousek lesem, pak kolem říčky Bobrůvky , přes náhon a následně začne šplhat lesem. Pešinka se stále zužuje. Dole potok, vpravo skála. Pár prvních horších úseků statečně zdoláváme. Ale když dojdeme k ploché skále začíná jít do tuhého. Všichni přeplazíme a netušíme co je o kousek dál. Několik stromů leží přes pěšinku. Nejde je podlézt a při přelézání kloužou nohy po skále.  Ani obejít toto místo nikudy nejde. V polovině to vzdáváme. Jen kousek od cíle. Všechny nás to mrzí. Vracíme se zpět. Zase jsem to nevyfotila. Taky škoda. Na netu se nikde nepsalo že je toto místo jen těžko přístupné. No nic. Na jaře to zkusíme znovu a třeba jinudy. Zastavujeme ve mlýně u Šafránků. Na polévku čekáme půl hodiny, chleba neni, palačinka do černa. Aspoň že káva byla dobrá. Někdy je opravdu lepší mít zásoby v batohu. A to dnes Irenka měla. Proto míříme k tábořišti rozdělat oheň. Já jdu s Ivetou hledat zbytek křemeňáků jak nám ty dámy ukázaly, ale kdo ví odkud ty ženy šly. Nikde žádné břízky ani olšinky. Možná myslely že to je kousek na cestě v lese ale mohly to být dva kilometry a na to už nemáme čas. Vracíme se s prázdnou. Ale oheň už hoří a Irenka s Laďou chystá špekáčky. Nádherně to voní, oheň praská, špekáček a chleba mě vrací do dětství. Ale Irenku nějak rozdováděl. Následnou diskusi nemůžu popisovat. Ale jedna věta mi zůstala v hlavě : můj muž má problém s tím že je mouka hladká a hrubá , .. a to chudák ani netuší že je ještě polohrubá. I tak to někdy my ženy vidíme. Ve všeobecném veselí dopečeme buřtíky, zakončíme stopečkou slivovice a míříme k autu. Ještě na chvilku zastavíme na kopečku u kapličky. Kouzelné místo a nádherný výhled do údolí. Tak ahoj na jaře .... :).

Večer míříme prověřit nově objevenou hospůdku na Táborské. Údajně se tam schází partička co hraje na kytary. Jen nevíme kdy. Ale to vůbec nevadí protože každý den je tam karaoke. Počítač, kytara a jeden zpěvák nám pěkně zpříjemnil páteční večer. Údajně tam i dobře vaří. Zima bude dlouhá, někdy to třeba využijeme.

Country snad každé liché pondělí a každou neděli večer.

Prodloužený víkend a k tomu svatého Václava. Nic jiného mě nemohlo napadnut než jet na houby. V Olšanech se najde vždycky aspoň na smaženici. Nebylo to teda nic moc, pár bedlí, pýchavky a podobná drobotina ale jeden pěkný hříbek tam na mě stejně čekal. Po dvou hodinách jdeme z lesa. Ještě že jsem si nevzala velký koš. To bych zakryla jenom dno. Ale den je pěkný a domů se nikomu nechce. Romča nás vede k rybníku. Nikdy jsem tam nebyla a ani jsem netušila že tam nějaký je. Ale ta nádhera stojí za to. Kousek nad rybníkem je studánka Koretinka. Trochu se osvžíme a jedeme dál. Stále se nikomu nechce domů tak dáme ještě Bolkovu farmu. Zvířat i návštěvníků je všude plno. I Bolek je doma a řeší něco v nově budovaném altánu. Ale nás už zmáhá hlad, tak míříme na oběd. Ale běda, na dveřích je nápis : Dnes točíme Ano, šéfe. Když si představím Zdendu jak řádí v televizi tak nevím, jestli nám něco dají. Ale povedlo se. Obsluha příjemná, ani se moc nečekalo a vepřový steak se švestkovou omáčkou a frmářské brambory ( proč jsem to nevyfotila?) to byla opravdu dobrota. A protože je stále pěkné počasí, tak na kávu jedeme k Romče na chaloupku. Všude kytky, dýně, pohoda ..... nádherný závěr dne ..... .

Je sobotní ráno, před námi výlet a venku nevlídno a prší. Píšu Dáše sms co s tím uděláme a odpověď zní jasně : sraz je na nádraží, potom se domluvíme co dál. Tam už čekala Míla a Iva ve slamáku ( tentokrát bez slamáku).  A všude bylo plno lidí s batohy. Dáša dorazila i s dcerou a dospívající vnučkou. Počasí se mezi tím rozjasnilo a tak jedeme. Ale dvěma  auty. Laďa s pejskem a já - cesta o hodinu kratší. Vyjíždět z Brna v 11 hodin je na takový výlet opravdu hodně pozdě.  Přes počáteční krizovou situaci,  kdy antipejskařka napadla pejskaře ( a my ostatní si mysleli že je po výletě ) , už den probíhal celkem klidně. A v Lednici jasno a sluníčko a spousta výletníků. Z parkoviště u zámku se vydáváme na Janův hrad. Iva neustále oblhlíží kočáry s koňmi a loudí u vozků aby ji svezli. Lednický park je opravdu moc pěkný, řeka, rybníčky, louky ... pořád je na co se dívat. U Janova hradu je chvilka na odpočinek. Ale kdo chtěl, stihl i prohlídku. Leona s dcerou jede zpátky k Maurské vodárně lodičkou, my ostatní jdeme pěšky. Iva opět okukuje kočáry s koňmi. Bohužel to nevyšlo. Musela by si zaplatit celý kočár. Tak snad příště. Pokračujeme k Minaretu. Pěkně upravenou cestou kolem rybníků se jde moc pěkně.  A sluníčko stále svítí. Minaret se zvenku nezdá tak vysoký ale má 60 metrů a tři patra. Ještě že je na každém ochoz. Funím jako parní lokomotiva a nohy už nemůžou. Ale ten nádherný výhled stojí opravdu za to. I Pálava je vidět. Ale tlačí se další turisti a tak se vracíme dolů. Tentokrát je těch schodů starašně moc i cestou zpátky. A od Minaretu k zámku je to ještě delší. Únava už je znát a blíží se večer. I pejsek už toho má dost. Celou cestu pslušně šlapal a nezlobil. Ještě mrkneme k lázním na vinobraní. No .... nic moc teda. Máme hlad a neni si co koupit. Dáša koštuje burčák, sýrové copánky, Míla domácí salám,  Iva objevila bramborák. Ten mě nalákal taky. Ale pani ho peče na palačinkové pánvi rychlostí čtyři kusy za hodinu. Kupuju kofolu. Chvíli posloucháme konferenciéra co vypráví vtipy, okoukneme kroje a pár přilehlých stánků a vracíme se do Brna. Na dálnici začíná pršet a vydrží to až skoro dom. Lednici si určitě zopakujeme ještě na jaře. Ale vinobraní už ne. S Dášou a její rodinou se jdeme najíst - do Kozlovny u Badinů. Jídlo opět nemá chybu. Tato zastrčená hospůdka prostě nikdy nezklame. Takže díky Dášo že jsi to ráno nevzdala.

Tak tahle hospůdka mě příjemně překvapila. Kapela Rančeři hrála písničky které se brnkaly u táboráků na kytary ale i pěkné vypalovačky co nás zvedly ze židlí. Ale napřed  Irenka zajistila taneční parket. Na ten pani majitelka asi zapomněla. Dostavil se i jeden nový kamarád - Laďa. I ten si s námi zatančil. Vypadá to že tam i dobře vaří. Večer se vydařil až tak dobře že se nám s Dášou vůbec nechtělo domů.  Takže za měsíc nás doufám půjde víc.

V sobotu 15.září jsme se pouze ve čtyřech vypravily na ojedinělou akci - Dýňobraní ve Valtickém podzemí.  Různě vyřezanými  dýněmi byla zdobená už cesta od nádraží. Do města je to kousek kolem kláštera. Bohužel jsme netušily že se tam jede největší seriál horských kol u nás. Cyklisti byli úplně všude a někde se sotva dalo projít. Nejvíc jich bylo u startu pod zámkem. Několik set chlapů na jednom místě - to se hned tak nevidí. Cyklistek tam bylo minimálně. Něco jsme vyfotily a pokračovaly dál - dýňovou uličkou až k vinařským sklepům v podzemí. Je tam 750m chodeb, přítmí, vlhko a zvláštní atmosféra dávných časů. V některých chodbách jsou archivy kde jsou uzamčené jednotlivé vzorky, jinde je posezení nebo ukázka zařízení k výrobě vína. A všude dýně, vinné větvičky, špunty, lahve , plné i prázdné. No prostě nádhera. To jsou zatím největší a nejhezčí sklepy které jsem kdy viděla. Samozřejmě tam byl i bar a možnost ochutnat - tož jsme taky dvoječku ochutnaly. Dala bych i dvě jak byla dobrá. Dýně nás provázely i na schodech, cestou zpátky ke světlu. Bohužel jsme se nikde nedočetly že jarmark a ochutnávky jídel z dýní budou až po 15. hodině. Tak jsme vytáhly svačinu a šly na zámek. Tam byla jedn malá ochutnávka hned zkraje a pak možnost navštívit výstavu a ochutnávku oceněných vín která vyhrála v letošním roce. V ceně vstupenky byla sklenička a ošatka s pečivem. Na to už ale bohužel nebyl čas. Tak jsme jen v rychlosti prošly bylinkovou zahradu a vydaly se cestou k nádraží. Všechny restaurace byly plné a my stále hladové. Najedly jsem se až v té úplně poslední, venku na zahrádce. Ale i tak byl výlet vydařený a za rok jedeme určitě zase.

     Zlatka ( Už bych chtěla aby tu byl podpis i někoho jiného )

Krásný nedělní den jsme si zpříjemnily pěknou procházkou. Nakonec jsme se sešly jenom čtyři, ale to nám ve všeobecném veselí vůbec nevadilo. Uvítaly jsme novou členku Ivu, ve slaměném kloboučku.  Autobus nás vysadil v Babicích u křížku a na rozhlednu to bylo už jen kousek. Celkem nízká ale za to bytelná kamenná stavba umístěná na návrší a nádherný výhled do okolí nám byl odměnou za to, že jsme vytáhly paty z domu. Adamov byl pod námi jako malé městečko.  Pohodlnou  cestou jsme se dostaly k památníku lesníků a  slučí studánce.  Děvčata celou cestu pilně značkovaly , aby každý věděl kudy jsme šly. V Adamově jsme si prohlédly i kostel.  Váže se k němu pověst o zhotovení světelského oltáře. Pak už to bylo jen kousek k nádraží a na odpočinek v restauraci. Procházka byla jen asi 5km ale bylo teplo a můj kotník stále neni v pořádku, tak nám to všem úplně stačilo. Iva nám u oběda sdělila plno zajímavostí které v budoucnu určitě využijeme. Pokud jsem je teda nezapoměla ...... . Takže ahoj na příštím výletě.

            Zlatka

Nevím jestli to byl Folkový festival nebo akce KDU-ČSL nebo odpoledne pro děti pořádané městskou částí Starý Lískovec - ale vím že to bylo vydařené.  Pěkné prostředí, hodně lidové ceny, fronty malé nebo žádné.  Sešlo se nás celkem šest a k tomu Dana hlídala a chránila.  Kapely jako Devítka, Cop, Kocman, Pavlína Jíšová, Robert Křesťana Druhá tráva nenechaly moc lidí v klidu sedět. Někdo zpíval, jiný podupával nebo se houpal v rytmu hudby.  Příští rok půjdeme určitě zase.

                       V příjemném prostředí restaurace Gas Pub se nás sešlo v tento páteční podvečer  na šestou hodinu celkem 11. Pozorná obsluha, dobré ceny, kulečník a stůl ke kterému jsme se opravdu všechny vešly.

                       Tatarský biftek dobře vypadal ( nevím proč jsem ho nevyfotila ) i dobře chutnal.  Prodiskutovaly jsme jako obvykle všechno možné. Svatka se vrátila z dovolené a moc jí to sluší. Jana s Vendulkou jedou do termálů. Velká většina  se sejde v sobotu  ve Starém Lískovci u kostela na country. Někdo jde i na nedělní vycházku na Alexandrovu rozhlednu. Polovina osazenstva se rozešla dřív, druhá zůstala v dobré náladě až skoro do půlnoci. A protože nám Iveta prozradila že právě v tento den slaví narozeniny, tak jí pan vrchní připravil na závěr večera překvapení. Zhasnul světla a donesl malé hořící panáčky co se pijou po sfouknutí brčkem. Nádherně to vypadalo. Fotila jsem, ale plamínky nejsou vidět. Takže ještě jednou : všechno nejlepší Ivet a zdraví dvojnásob.

Veselí pokračovalo i cestou v tramvaji. Svatce hrozilo že jí alkoholem unavený mladík ozdobí obsahem svého žaludku. Ilona pro tento případ okamžitě nachystala pytlík. Bohužel malý, na hlavu by se mu nevešel. Navíc se kolem linul pěkný smrádek - ale ten byl můj. Poslala jsem se Svatkou na dovolenou moje trekové hole. Až na Korsiku., aby se holky moje taky někam koukly do světa. A Svatka mi za to přivezla Francouzský sýr. Zřejmě během toho večera dozrál. Doma jsem ho rozbalila a vůně nevůně - nebýt půlnoc tak jsem ho asi snědla hned. Svati díky.

                          Tento večer se opravdu povedl a já doufám že budou i další. Jenom zápis zase bude dělat někdo jiný. Každý máme svůj osobitý humor a proč ho schovávat že? Takže ahoj příště ....... :)

                           Zlatka